Necita (Iva Hrudková a Michaela Havlíčková)
M.: Drahý příteli, vážně věříš, že nemůžeš mít city?
I.: Ano. Nic mě nezajímá.
M.: Dovol mi se zeptat. Jak poznáš, že nic necítíš?
I.: Vše mě nechává klidným jako stojatou vodu.
M.: To je zajímavé. Kdy si přestal cítit?
I.: Já ani nezačal.
M.: To jsi vážně nikdy nezažil pocit štěstí, lásky, zklamání, smutku?
I.: Nikdo to ve mně nedokázal vyvolat.
M.: Tím mi říkáš, že ti ani nezáleží na tvé matce?
I.: Rodičovské lásky se mi nikdy nedostávalo.
M.: Příteli, a co láska k ženě?
I.: Ony jsou ten důvod, proč jsem přestal cítit.
M.: Byla nějaká, že?
I.: Bohužel. Probudila ve mně chvilkovou vášeň, kterou pak sfoukla jako svíčku.
M.: To k životu patří. Myslíš, že je rozumné ztratit něco tak dokonalého díky jedné ženě?
I.: Ona byla první a poslední.
M.: První být mohla, ale určitě ne poslední.
I.: Možná se najde další. Myslíš, že mám šanci odstranit zdi kolem svého srdce?
M.: Ano. Všeho se dá dosáhnout, když je správný důvod.
I.: I když jsem chladný jako led?
M.: I ten nejchladnější led jednou roztaje.
I.: Doufám, že u toho budeš.