Necita (Iva Hrudková a Michaela Havlíčková)

07.01.2018

M.: Drahý příteli, vážně věříš, že nemůžeš mít city?

I.: Ano. Nic mě nezajímá.

M.: Dovol mi se zeptat. Jak poznáš, že nic necítíš?

I.: Vše mě nechává klidným jako stojatou vodu.

M.: To je zajímavé. Kdy si přestal cítit?

I.: Já ani nezačal.

M.: To jsi vážně nikdy nezažil pocit štěstí, lásky, zklamání, smutku?

I.: Nikdo to ve mně nedokázal vyvolat.

M.: Tím mi říkáš, že ti ani nezáleží na tvé matce?

I.: Rodičovské lásky se mi nikdy nedostávalo.

M.: Příteli, a co láska k ženě?

I.: Ony jsou ten důvod, proč jsem přestal cítit.

M.: Byla nějaká, že?

I.: Bohužel. Probudila ve mně chvilkovou vášeň, kterou pak sfoukla jako svíčku.

M.: To k životu patří. Myslíš, že je rozumné ztratit něco tak dokonalého díky jedné ženě?

I.: Ona byla první a poslední.

M.: První být mohla, ale určitě ne poslední.

I.: Možná se najde další. Myslíš, že mám šanci odstranit zdi kolem svého srdce?

M.: Ano. Všeho se dá dosáhnout, když je správný důvod.

I.: I když jsem chladný jako led?

M.: I ten nejchladnější led jednou roztaje.

I.: Doufám, že u toho budeš.